Když se smůla lepí na koleno, Naše zážitky, Trutnovští Caníci

Když se smůla lepí na koleno

Není to tak dlouho co jsem psala článeček „I pejsci bývají nemocní...“ se závěrečnou větou: „Doufám, že do tohoto článku již nebudu muset zasahovat – snad si Dárlý své zdravotní problémy vybrala až do dna!!!“ - no, zasahovat nebudu, bohužel musím napsat nový :-(

Den první - 7.5.2009
Ráno bylo jako každé jiné. Vstala jsem a vyrazila s Dárlý na procházku. Ta si kolem mě jako vždy skotačila, pobíhala a očuchávala psí pozdravy. Nevím co a jak se stalo, ale najednou stála Dárlý jen na třech nožičkách. Už se to párkrát stalo, špatně šlápla nebo jsme přetáhly procházku, ale to vždy za chvíli odeznělo. Pacinu jsem prošahala a prohlédla jestli nemá nějaké viditelné zranění, nikde nic a tak jsem s ní pomalu šla domů. Jak den postupoval, v hlavě mi čím dál víc bilo na poplach, že něco není v pořádku. Nakonec mi to nedalo a kolem třetí hodiny odpoledne jsem volala na kliniku VETCENTRUM Duchek do Prahy, kde nám už vloni v září pomohli a to její nešťastné koleno operovali. Měla jsem dorazit na 19 hodinu. MVDr. Duchek Dárlý vyšetřil, ale žádný problém nenalezl. Přizval na konzultaci svého kolegu MVDr. Musálka, který ho přijel vystřídat. Dárlý přispali že udělají rentgeny a ve chvíli kdy usla a uvolnila se, bylo jasné, že to její koleno nám prostě nedá pokoj. Nemělo smysl něco odkládat a tak jsem se s pánama doktorama dohodla, že ji nechám hospitalizovat a ještě v noci jí kolínko odoperují.

Den druhý - 8.5.2009
Při odjezdu z kliniky jsem se rozhodovala, jestli mám jet v noci zpět nějakých 160km domů do Trutnova a ráno nazpátek do Prahy, ale únava a taky docela stresík vyhrály a já nejdříve telefonicky a pak i osobně přepadla kamarádku Luďku a její rodinu, kteří mi poskytli azyl, moc jim za to děkuji. Moc jsem toho nenaspala a tak už před sedmou hodinou ráno jsem volala na kliniku, dozvěděla jsem se, že Dárlýnka je odoperovaná. Paní na recepci mi říkala že s ní zkusili jít i čurat a že je moc milá. Dorazila jsem si pro ni něco po deváté hodině, pak doktor už šel po noční domů a tak jsem se podrobnosti nedozvěděla. Dostala jsem poučení co a jak máme dělat, léky, při placení jsem se usmívala a vyrazily jsme spolu domů. Byl prodloužený víkend a tak na cestách bylo docela rušno. Navíc bylo i příšerné vedro a tak jsme toho po třech hodinách jízdy měly obě plné kecky. Při první operaci měla Dárlý koleno v sádře, ta nám však dělala velkou neplechu a tak jsem se domluvila, že tentokrát to jen zabandážujem. Hmm, tak ani to nám nesedlo. Asi dvě hoďky po příjezdů ji pacina natekla a bandáž šla okamžitě dolů, pak sjela i vata a Dárlý má noženu nahatou. Zavazuji jen když jdeme venčit.

Den třetí - 9.5.2009
Dárlý v noci zvracela. Ránu má suchou, kolínko je oteklé. Stále vyžaduje abych byla u ní, když s ní neležím (momentálně spolu na pár týdnů spíme na zemi) tak pláče a nebo nechce ležet. Konečně i snědla pár granulek.

Den čtvrtý - 10.5.2009
Otok po operaci ustupuje, rána je naštěstí stále suchá, jen poslední dva stehy jsou malinko zarudlé. Navečír jsem mluvila s panem doktorem, Dárlý měla přetržený poslední vaz který ji tam zbýval, že se to prostě občas stává. Když bude na měkkém může si už i lehat na tu odoperovanou stranu.

Den pátý - 11.5.2009
Musela jsem dnes do práce a tak se v roli hlídače ocitl můj taťka. Zvládli to spolu na výbornou. Dárlý je i klidnější, dokonce mi dovolí, že můžu zasednout k Pc a né jen s ní ležet, ale neustále mě musí mít na očích, jakmile se hnu z místnosti hopsá za mnou.

Den šestý - 12.5.2009
Dárlýnka už je na své normální porci granulek. Oholené kolínko pomalu začíná zarůstat, škrábe :)) Navečír jsem si všimla, že když leží na operované straně, zůstávají na dece po ní růžové kapičky, při nějakém prudším pohybu si v ohybu kolene natrhla stroupek tak asi z toho, snad se to zatáhne. Jinak je rána suchá, bez otoků.

Den sedmý - 13.5.2009
Dnes se nám pan pošťák opřel o zvonek. Dárlý vystartovala takovou rychlostí že jsem myslela že je na velký průšvih opět zaděláno, naštěstí ji "jen" praskl zase ten stroupek co nás už chvíli zlobí. Každou chvíli tu povlávají ve vzduchu čtyři paceny a spokojené chrochtání když se nastavené bříško podrbe :) To je velký + k uzdravení.

Den osmý - 14.5.2009
Dnes jsem Dárlýnčin stav po telefonu konzultovala s panem doktorem, který ji operoval. Správně by jsme měli mazat na kontrolu, ale páč to máme z ruky a Dárlý nemá zřejmé problémy, nechali jsme to na příští týden. Ránu jsem nafotila a pro jistotu poslala panu doktorovi na email. Pan doktor mi odpověděl, že to vypadá velice dobře. Jen pro jistotu ještě protáhneme braní antiibiotik, která máme do zítřka. Navečír začal znovu zlobit ten praskající stroupek, při jakémkoliv pohybu ji vytékala tekutina. Dost mě to vyděsilo, zítra to musím vyřešit!

Den devátý - 15.5.2009
Ráno mě přijel vystřídat v hlídání tatík, já musela na úřady a taky dokoupit nějaké zásoby papání :)) Zajela jsem k nám na veterinu, kde jsem poprosila o recept na antibiotika a zmínila se o té vytékající tekutině. Odpoledne mám Dárlý přivézt, pan doktor se jukne a hned budeme vědět, jestli je to průšvih a nebo ne. Před třetí jsem naložila Dárlý do auta, zajela na veterinu k zadním dveřím, pan doktor jen vyběhl, zkontroloval mi v kufru auta pejska a já odjížděla spokojená, že je vše v pořádku. Dárlý se vytvořil výpotek a ten musí ven, horší by prý bylo, kdyby se tam udělala kapsa a nemělo to kudy vytékat, to by se muselo naopak naříznout. Je to prý i důkaz, že se rána hojí. V pondělí se máme přijet znovu ukázat.

Den desátý - 16.5.2009
Ještě celé dopoledne se při jakémkoliv pohybu kolene výpotek projevoval, pak se během 3 hodin rána zátahla. Večír to pak prasklo ještě jednou. Odpoledne jsem si všimla že Dárlý má na operované nožičce pod holení kostí takovou kapsu, jakoby gelovou, tak asi nějaký otok ještě po operaci, nebo modřina. Na noc to namažu chladivou mastí a uvidíme.

Den jedenáctý - 17.5.2009
Než jsem ráno proběhla sprchou, Dárlý pozvracela téměř celý byt :-(( bylo to asi 45 minut po podání ranní dávky antibiotik, s panem doktorem jsme se domluvili, že už je vysasdíme.

Den dvanáctý - 18.5.2009
Ráno jsem volala na kliniku Vetcentrum, abych nás objednala na kontrolu. Paní na recepci si nás napsala ještě na dnešek na 19,15hod. Protože práce nepočká, přijel mě opět vystřídat v hlídání tatík. Po 16 hodině jsme vyrazily s kamarádkou Ladou a s Dárlý která měla vystlaný kufr auta dekou a polštářem vstříc Praze. Pan doktor byl s průběhem lečby spokojený. Teď ještě počkáme pár dní než se vstřebají stehy a pomalu začneme chodit na procházky, které budeme postupně protahovat. Dárlý musí být teď určitě tři měsíce pouze na vodítku, především pro její bezpečnost než se rána úplně zahojí a než se nožička zpět nasvalí. Nechala jsem si podrobně vysvětlit co se nám v té nešťastné pacině vlastně stalo: Před osmi měsíci, kdy Dárlý  MVDr. Duchek poprvé operoval měla v jednom místě přetržený přední křížový vaz. Do toho místa byla vložena náhrada, která se po 6-ti měsícíh vstřebala. Pár týdnů po té, si to moje třeštidlo bohužel utrhlo zbytek toho vazu. Prý se to stává velice často :-((  Teď má již celkovou náhradu a tudíž jak jsem byla ubezpečena, již není co přetrhnout, doufám :))) Existuje ještě jedna metoda, která se poslední dobou stává velice oblíbená pro těžší pejsky. Tato metoda se jmenuje TTA. Pro Dárlý byla nevhodná již v loňském roce z toho důvodu, že zranění bylo staršího data a už v koleni je již celkem silná artroza.

Den třináctý - 19.5.2009
Tak dnešním dnem se náš deníček stává občasníčkem, kde Vás i nadále budu seznamovat s průběhem rehabilitace

Den čtrnáctý až osmdesátý šestý - 20.5.2009 - 31.7.2009
Dnes je to již dvanáct týdnů od Dárlýniny operace a tak se ozýváme jak to s kolínkem vypadá.

Když jsme byly dne 18.5.2009 na kontrole v Praze, pan doktor mě ujistil, že Dárlý se už nemusí hlídat, protože rána je z venčí zahojena. No, jemu jsem to i věřila, ale celkem dobře znám svého psa. Ještě jsem pár dní vydržela a teprve šestnáctý den ji nechala hodinu a půl samotnou. Udělal se jí opět výpotek a ten jí moc vadil. A tak si vykousala do nožičky dírečku a další tři dny jí ten hnus vytékal, pak se vše zatáhlo a zahojilo. Problém vyřešila za mě, protože by jsme s tím musely stejně na veterinu.

Už jsem pomalu začala být nervózní, Dárlý byla skoro tři týdny po operci a stále se odmítala na nožičku postavit. Až 22 den udělala dva hodně nejisté krůčky. A od toho dne jsme se vlastně učily chodit. Obcházely jsme náš dům a s každou vycházkou se to zlepšovalo. Ve chvíli, kdy ho obešla celý po všech čtyřech (trvalo to  týden), jsme začaly vycházky po pár metrech prodlužovat. No, byl a stále je to běh na dlouhou trať, ale Dárlý je holka šikovná a statečná. Dnes zvládneme vycházku tak v délce tří kilometrů. Nožička se zpět krásně nasvaluje, pomalu se dostává do kondice. Poslední tři dny ji v místech, kde není otevřený prostor a nejsou poblíž žádní psíci občas pustím na volno. Ještě to není za námi, Dárlý má v kolínku tu artrózu příliš silnou. Každá změna počasí, a že těch výkyvů je letos víc než dost, je znát. Stále hodně kulhá a myslím, že to už se příliš nezlepší.

vykousaná dírečka                                   kolínko dnes
hačám odpočívám stojím